Pokud se nad penězi opravdu hluboce zamyslíme, dojde nám, že nám lidem život nejen usnadňují a zpříjemňují, ale také komplikují. A to i v globálním měřítku. A právě v tomto směru bych se o nich chtěl nyní rozepsat.
Svět je rozdělen na svou bohatou a chudou část. A všichni víme, co to z finančního úhlu pohledu znamená. Bohaté země mají v oběhu hodně peněz a jejich měny jsou více či méně stabilní, hodnotu si uchovávající a nejednou i volně nebo aspoň snadno směnitelné. V chudých zemích je peněz naopak docela málo, jsou často nestabilní a moc důvěru nevzbuzující, a pokud je tamní obyvatelstvo má, pak vesměs jen v malém množství. Obyvatelstvo bohatých zemí si toho tedy může hodně koupit a žije v aspoň relativním blahobytu, zatímco lidé v chudých zemích si toho moc dovolit nemohou a strádají.
Dá se tedy vydedukovat, že je dobré patřit k bohaté části světa. A my Češi můžeme být rádi, že k ní patříme. My bohatí máme na růžích ustláno a ti chudí ať si v onom světě zvaném rozvojový nějak poradí.
Jenže se my v bohaté části světa z naší dobré situace zase až tak moc radovat nemůžeme. Máme se sice dobře, ale… I takový dostatek přináší problémy. Problémy, které v mnoha chudých zemích řešit nemusí a ani neřeší. A určitě víte, v čem tyto spočívají.
Chudý svět má prostě více lidí než peněz. A ti se jednoho dne hnuli. Zjistili, že se v našich bohatých zemích žije na jejich poměry přímo královsky, a začala růst migrace. Která skončila migrační krizí.
Takže má bohatá část Evropy problémy se zástupy afrických a asijských migrantů, kteří sem doputovali a i nadále putují s úmyslem žít na náš úkor. A Spojené státy jsou na tom se svými jižními sousedy podobně.
Takže jsou peníze něco, co nám dlouho dobře sloužilo a dodnes dobře slouží. Ale je otázkou, jestli a za jak dlouho kvůli nim naše civilizace nezanikne, jsa nahrazena nově příchozími.
