Na každém kroku můžeme vidět našince pachtící se nebo se ženoucí za penězi. Peníze jsou jedním z nejdůležitějších témat, jimiž se v každodenním životě zaobíráme, a kdyby tu nebyly i otázky zdraví, řekl bych, že jsou pro nás lidi právě peníze to nejdůležitější. Chceme mít peníze, abychom je mohli utrácet, a když je tu ta možnost, navíc si je i spoříme a vkládáme je do bank nebo nějakých jiných investičních možností, v nejhloupějším případě do státních dluhopisů. A snad nikoho během takového shánění peněz nenapadne zaobírat se myšlenkou, proč to vlastně dělá a má-li to smysl.
Jistě, peníze sháníme, abychom měli to, co potřebujeme k životu. Ale můžeme jim vlastně důvěřovat, že nám splní to, co od nich očekáváme? Je jisté, že nenastane okamžik, kdy budeme obcházet obchody a poskytovatele služeb a odcházet s nepořízenou, protože tam naše peníze nebudou chtít?
Taková ale situace teoreticky skutečně je. Mohlo by se to stát. Mohlo by dojít i k tomu, že by peníze přestaly mít tu hodnotu, kterou mají. Není to jenom teorie. A navíc se to už skutečně v historii mnohokrát stalo. A to i u nás.
Peníze jsou prostě papírky nebo kovová kolečka, které nemají samy o sobě hodnotu prakticky žádnou. A za to, že si za ně pořizujeme to, co si za ně pořizujeme, vděčíme jenom tomu, že věříme v to, že za ně něco dostaneme. A tím pádem jsme ochotni i něco nabízet ve snaze peníze získat. A za takovou důvěrou v peníze musí stát někdo, komu lze věřit. Kdo se postará, že se naše očekávání, co se peněz týká, vyplní.
Máme tedy věřit naší národní bance a politikům, že nám hodnotu našich peněz zajistí. A rád bych jim věřil. Ale co když nastane situace, kdy se důvěra začne vytrácet? Co si na politicích a bankéřích vezmeme, pokud se naše měna začne znehodnocovat a možná úplně znehodnotí? Nic. Možná si na ně budeme moci někde počkat a vyřídit si to s nimi ‚ručně a stručně‘, ale to naše jmění nezachrání.
A tak jsou peníze důležité. Dnes. Ale určitě bych jejich vydělávání a spoření neobětoval celý život.
